Stránky Davida Háchy, stránky nejen o cestování

Itálie - Řím II

(25. - 27.7.2009)

Řím, hlavní město Italské republiky, leží ve střední části Itálie asi 20 kilometrů od moře. Má 2,7 milionů obyvatel. Součástí Říma je i nejmenší stát na světě – Vatikán, kde sídlí papež – hlava římskokatolické církve. Řím je také jedno z nejstarších evropských měst, založené před více jak 2700 lety.

Den první:

Do Říma jsme vyrazili po roce na den přesně, dokonce i na stejně dlouhý pobyt jako loni. Nechybělo málo a stejný termín bychom nestihli, ale nebudu předbíhat. Pěkně popořadě.

Do Říma jsme letěli s dnes již bohužel zkrachovalou leteckou spol. SkyEurope (bankrot vyhlásila 1.9.2009). Cena zpáteční letenky včetně všech poplatků byla 1930 Kč. Bohužel náš let byl již v době, kdy jim bylo v Paříži zabaveno letadlo pro neplacení letištních poplatků a tak jejich lety nabíraly velká zpoždění. Po příjezdu na letiště jsme se již dozvěděli, že zpoždění našeho letadla bude min. 8 hodin. Odbavili jsme se a na přepážce jsme rovnou dostali poukázky na 320 Kč, které slouží k nákupu občerstvení. Výše poukázky záleží na počtu zpožděných hodin a na dané letecké spol. a nárok na poukázku vzniká při zpoždění větším než dvě hodiny. Poukázkou je možné platit snad ve všech občerstvovacích zařízeních, jak v terminálu 1, tak v terminálu 2. My jsme poukázky utratili v restauraci Letiště Praha, která se nachází v terminálu 1 (u příletu po schodech nahoru). Do Říma nás letělo 5 a za poukázky se najedlo 7 lidí a ještě nám jedna poukázka zbyla. Po obědě jsme odjeli domů, protože čekat 8 hodin na letišti se nám opravdu nechtělo.

Když jsme se ve 20:00 vrátili na letiště, dozvěděli jsme se, že ještě naše letadlo nepřiletělo a zpoždění bude další 2 hodiny. Utratili jsme tedy ještě zbylou poukázku, za kterou jsme si koupili v McDonaldu 16 cheesburgerů. Poté jsme prošli bezpečnostní kontrolou do tranzitu a odebrali jsme na přílety do prvního patra k přepážce letiště Praha, kde jsme dostali další poukázku, tentokrát na 180 Kč. Mysleli jsme, že poukázku utratíme na odletech, ale při lidových cenách v místních restauracích by nám to stačilo na vodu a nějakou hodně malou čokoládovou tyčinku. Coca Cola 0,33 l tady stojí 95 Kč, pivo 135 Kč, 1 dcl džusu 45,- a voda Bonaqua 0,5 l krásných 115 Kč!!! A proto jsme zase přes přílety prošli do haly, kde jsme vzali útokem McDonald´s. Koupili jsme si muffiny (30 Kč/ks) nebo ovocné taštičky (20 Kč/ks) a tím pádem jsme měli částečně postaráno i o jídlo v Římě. Za poslední poukázku jsme si koupili domácí štrúdl za zlodějskou cenu 80 Kč/ks.

Po téměř 10 hodinovém zpoždění jsme v 22:17 (místo v 12:35) konečně opustili pražské ruzyňské letiště v zapůjčeném Boeingu 737-300 (reg. EI-DXB) spol. Blu-Express. Do Říma na letišti Fiumicino jsme dorazili po hodině a půl dlouhém letu a až za další hodinu jsme se dočkali příjezdu zavazadel. V hale už na nás čekal objednaný taxi, ale neměl pro nás moc dobrou zprávu. I přesto že jsme si ho ještě před odletem přeobjednali na pozdější termín, tak nám řekl, že budeme platit přirážku za noční jízdu. Takže místo 50 EUR jsme platili 90 EUR, ale i tak to bylo výhodnější než v noci hledat cestu k hotelu. Teploměr v taxi ukazoval 23°C. K hotelu Aurora Garden*** (ulice Via Emanuele Ciaceri 12) jsme dorazili po půl hodině v 1:20. Cena za 2 noci včetně snídaní byla 1 165,80 Kč. Hotel je krásný, na pokojích nechybí samozřejmě klimatizace, která je na jihu Itálie nezbytná, ani televize. Hotel se nachází na severovýchodě Říma asi 10 km od centra. Půl hodiny jízdy městskou dopravou (do stanice metro Termini, přestupní modrá linka „B“ a červená linka „A“). Na lince metra „B“ jezdí starší soupravy bez klimatizace a celé počmárané grafity a na lince „A“ jezdí nové klimatizované soupravy.

Den druhý:

Ráno jsme probudili do krásného slunečného dne bez mraků. Po vydatné snídani jsme se již vydali za památkami, o které jsme byli kvůli zpoždění letadla o půl dne ochuzeni. Pět minut chůze od hotelu je stanice autobusu č. 343, který jezdí ke stanici metra Rebibbia (konečná stanice modré linky „B“). Lístky se prodávají nezvykle v cukrárně (kavárně), která je za zastávkou. Jedna jízdenka stojí 1 EUR (označení v automatu BIT) a platí 75 minut, ale pouze pro jednu jízdu, to znamená, že po výstupu z metra se stává jízdenka neplatnou. Celodenní jízdenka potom stojí 4 EUR (označení v automatu BIG), 3denní jízdenka stojí 11 EUR (označení BTI) a týdenní stojí 16 EUR (označení CIS). Cesta autobusem k metru (stanice Rebibbia) trvala necelých 15 minut a dalších necelých 30 minut jsme jeli metrem do stanice Ottaviano – S. Pietro (červená linka „A“), u které je blízko Vatikán.

První zastávkou byl tedy Vatikán. Už cestou do Vatikánu byla vidět nekonečná fronta do vatikánských muzeí (Musei Vaticani), ale jak jsem se později dočetl v jedné internetové diskuzi, bylo to způsobené tím, že mají muzea každou poslední neděli v měsíci vstup zdarma. Na tento termín není možné objednávat ani rezervovat vstupenky. Upřímně, radši bych si lístky koupil, než abych čekal několika hodinovou frontu na přímém slunci ve 30°C vedru (ve stínu). Muzea jsme tedy letos vynechali, stejně by na prohlídku, která zabere pár hodin, nebyl čas.

Došli jsme tedy až na nám. sv. Petra (Piazza di San Pietro), kde na nás čekala o poznání menší fronta do Basiliky sv. Petra (Basilica San Pietro). Jako většina lidí, která s námi přišla, jsme se ani my nezařadili nakonec, ale plynule doprostřed fronty. Fronta byla způsobena bezpečnostní prohlídkou a postupovala docela rychle. Po této prohlídce následovala druhá kontrola, tentokrát oblečení. Do baziliky je nepřípustně vstoupit v příliš krátkých kalhotách, minisukních a trikách bez rukávu. Jednoduše řečeno musíte mít zahalená kolena a ramena. U žen je dobré mít s sebou šátek, kterým si zahalí ramena, popřípadě si ho uvážou kolem pasu. Já tam byl v klasických kraťasech, které mi lehce zakrývají kolena a bylo to v pohodě. Vstup do baziliky je samozřejmě zdarma.

V bazilice sv. Petra jsou 3 možnosti prohlídky. Jedna je prohlídka samotné baziliky, druhá je prohlídka vyhlídky v kopuli baziliky a třetí jsou katakomby, kde jsou hroby papežů. Katakomby doporučuji prohlédnout až nakonec, protože po projití katakomb se ocitnete venku a zpátky byste museli jít opět přes kontroly. My jsme zvolili druhou variantu a to výstup na vyhlídku do kopule. Pěšky je to za 5 EUR a výtahem za 7 EUR. Výtah stejně nejezdí až nahoru a tak budete muset jít kus pěšky. První zastávkou je vyhlídka uvnitř kopule, kde je krásný pohled na interiér baziliky. Pokud trpíte závratěmi, tak výstup do kopule nedoporučuji, protože vyhlídka uvnitř kopule je ve výšce asi 50 metrů a je oddělena pouze železným pletivem. Celková výška baziliky sv. Petra je 136,57 m a samotná kopule má od střechy výšku 93 m. Další vyhlídku je už venkovní část, ze které je nádherný pohled na celý Řím i Vatikán. Při sestupu je na první mezizastávce možnost použití toalety nebo doplnění tekutin z pítka. Tato pítka jsou naprosto dokonalý vynález, člověk nemusí kupovat mnohdy drahou vodu v obchodech, ale pití si doplní kdykoliv potřebuje, protože těchto pítek je po celém Římě dostatek a voda z nich je výborná a osvěžující. Voda z fontánek je pitná, kromě těch, na kterých je nápis „acqua non potabile“.

Po úplném sestupu z kopule jsme se ocitli přímo v bazilice sv. Petra. Na první pohled zaujme její ohromující velikost a krása. Uprostřed se do výše 30-ti metrů tyčí papežský oltář, pod kterým je hrob prvního papeže sv. Petra. Uprostřed baziliky jsou na podlaze vyznačeny délky jiných křesťanských chrámů včetně Chrámu sv. Víta z Prahy. Dále je zde také černá bronzová socha sedícího sv. Petra, kterému věřící hladí a líbají nohu. V sakristii je také seznam všech dosavadních papežů a v neposlední řadě je v bazilice k vidění jedno z nejznámějších uměleckých děl od Michelangela – Pieta. Pak už jsme zašli do katakomb, kde nechybí hrob papeže Jana Pavla II. a poté jsme již opustili baziliku. Na náměstí sv. Petra je u obelisku bod, ze kterého se všechny čtyři řady sloupů překrývají, takže to vypadá, jako by tam byla jen jedna řada.

Z Vatikánu jsme si to namířili okolo Andělského hradu (Castel Sant´Angelo) na náměstí Piazza Navona, kterému dominuje Fontána čtyř řek (fontana dei Quattro Fiumi) od Berniniho. Tady jsme si dali konečně italskou zmrzlinu. Ceny se zde pohybují okolo 1,90 EUR za 2 italské kopečky (4-5 českých kopečků). Většinou se zmrzlina zaplatí předem na pokladně a poté se jde s účtenkou pro zmrzlinu. Odtud jsme dále pokračovali k Pantheonu, u kterého zaujme především otvor ve střeše o průměru 9 metrů. Nedaleko Pantheonu, konkrétně v ulici Via della Maddalena (když stojíte před fontánou a zády k Pantheonu, tak je to pravá ulička) je cukrárna Gelateria Della Palma, kde mají několik desítek druhů zmrzliny. Cena je 2,20 EUR za 2 kopečky. O kus dál pořád ulicí rovně a na konci doprava je další cukrárna Giolitti, kam prý chodíval na zmrzlinu sám papež Jan Pavel II a mají zde údajně nejlepší zmrzlinu v Římě. Zmrzlinu jsem si zde nekoupil, takže nemůžu hodnotit. To je tak, když jsou dvě dobré cukrárny blízko sebe.

Dále jsme pokračovali kolem italského parlamentu (Palazzo Montecitorio) k fontáně di Trevi (Fontana di Trevi), u které bylo opět mnoho lidí. Od fontány di Trevi jsme se vydali k náměstí Piazza di Spagna, kde jsou Španělské schody, před kterými je Berniniho fontána La Barcaccia. Normální bývá, že jsou schody plné turistů, kteří na nich posedávají a odpočívají, ale tentokrát byly schody tak rozpálené, že se na nich nedalo sedět. Nahoře na vrcholu schodů je kostel Trinita dei Monti.

Z náměstí Piazza Spagna jsme popojeli metrem do stanice Colosseo (modrá linka „B“), u které je jedna z nejznámějších staveb Říma – Koloseum (Colosseo). Lístky do Kolosea jsme měli objednané přes internet a tak jsme nemuseli čekat ve frontě, ona vlastně stejně žádná nebyla, protože jsme tam byli už k večeru. Cena lístku přes internet byla 13,50 EUR pro jednu osobu včetně vstupu do Fora Romana. Prohlédli jsme si pouze Koloseum a Forum Romanum jsme si nechali na druhý den.

Od Kolosea jsme se vydali k památníku Viktora Emanuela II (Monumento a Vittorio Emanuele II). A odtud jsme se ulicí Via del Corso vrátili zpět k fontáně di Trevi, která už byla nasvícená. Od fontány jsme si to již namířili na nám. Piazza Barberini, kde jsme nastoupili do metra (stanice Barberini, červená linka „A“) a vrátili se zpět na hotel.

Den třetí:

Po snídani jsme se odhlásili z hotelu. Letadlo mělo letět v 15:05 a tak nám opět moc času nezbývalo, stejně jako loni. Metrem jsme tedy dojeli do stanice Colosseo (modrá linka „B“), kde jsme si prohlédli Forum Romanum. Opět bylo neskutečné vedro. Po prohlídce jsme se vydali na vlakové nádraží Termini (metro - přestupní modrá linka „B“ a červená linka „A“), odkud jezdí vlak na letiště. Jízdenky se kupují v automatech a stojí 11 EUR pro jednu osobu (platit se dá kartou). Jízdenka se označuje ještě před vstupem do vlaku ve stroji (jako v Praze v metru). U nádraží je také McDonald´s. Z nádraží jsme odjeli klimatizovaným vlakem v 13:15 (původně mělo být 12:52) a na letiště jsme dorazili po půl hodině jízdy. Na letišti vše proběhlo bez problémů a tak jsme mohli před třetí hodinou nastupovat do vypůjčeného letadla Boeingu 737-800 (reg. OK-TVA) spol. Travel Service. A aby těch zpoždění nebylo málo, tak i při odletu jsme měli 40 minutové zpoždění. Nemohla zato letecká společnost, ale dva pasažéři, kteří se odbavili, ale nedostavili se k nástupu do letadla, proto musela být nalezena a odvezena jejich zavazadla (co kdyby v nich byla bomba). Nakonec jsme odletěli v 15:45. Po vzletu jsme se stočili nad Řím, takže jsme to měli jako vyhlídkový let. Cestou pak byly vidět ještě Benátky, Alpy, vodní nádrže Orlík a Slapy. Na ruzyňském letišti jsme přistáli po téměř hodině a půl letu v 17:10.