ZPĚT

Peru – Lima

(26. – 29.3.2013)

        Peru je třetí největší stát v Jižní Americe, ležící na severozápadě kontinentu. Úředním jazykem je španělština. V Peru žije téměř 30 miliónů obyvatel. 45 % obyvatelstva Peru jsou potomci původního indiánského obyvatelstva. Peru nabízí jak pobřeží, hory, poušť, tak i deštný prales, který zabírá téměř 60% plochy země. Nejvyšší horou je Huascarán (6768 m n.m.). Peru je bohaté na nerostné suroviny (měď, stříbro, zlato, ropa i uhlí). Ve světové produkci stříbra je Peru na druhém místě a v produkci zlata na pátém.

        Časový posun oproti České republice je –7 hodin (při letním času) a –6 hodin (při zimním času). Oficiální měnou je peruánský nuevo sol (PEN, SOL). Během našeho pobytu byl 1 SOL asi 7,50 Kč. Pro české občany není potřeba pro vstup do země vízum, pouze se při příletu vyplní vstupní karty. Elektrické zásuvky jsou na 220V 60Hz (někde můžou být 110V). Zásuvky jsou na dva ploché nebo kulaté kolíky (stejné jako u nás bez zemnícího kolíku). V Peru moc nepoužívají angličtinu, takže je dobré mít s sebou alespoň kapesní slovník (dnes to jde nahrát i do mobilu) a naučit se nejlépe základní číslovky. Málokdy mají například v restauraci menu v angličtině.

        Lima je hlavní město Peruánské republiky. Založena byla 18. ledna 1535 španělským dobyvatelem Francisco Pizzarem. Žije zde na 8 miliónů obyvatel. V roce 1988 bylo historické centrum Limy zapsáno na kulturní seznam světového dědictví UNESCO. Své sídlo zde má vláda i prezident.

        Cestopis je pro přehlednost rozdělen do několika kategorií.

    1. Cesta do Limy
    2. Ubytování – hotel Kamana
    3. Gastronomie
    4. Doprava v Limě
    5. Navštívená místa (památky)
    6. Počasí
    7. Orientační ceny v Limě
    8. Cesta z Limy do Icy
1. Cesta do Limy
Nahoru

        Do Peru jsme letěli z Madridu s brazilskou leteckou společností TAM Brazilian Airlines. Cena zpáteční letenky (s návratem do Londýna) byla 8813,33 Kč za osobu včetně všech poplatků. Do Madridu jsme letěli s leteckou společností Air France. I když jsme věděli, že se vracíme z Peru do Londýna, tak jsme si do Madridu koupili zpáteční letenky, které vyšly mnohem levněji než jednosměrné. Cena zpáteční letenky do Madridu byla včetně všech poplatků 4558,14 Kč pro jednu osobu.

       

        Z Prahy z letiště Václava Havla jsme odletěli v 10:26 v Airbusu A320-200 (reg. F-GKXI) spol. Air France a na pařížském letišti Charles de Gaulle jsme přistáli po téměř hodině a půl dlouhém letu v 11:54. V Paříži jsme naštěstí neměli dlouhou pauzu a v 14:04 jsme pokračovali v Airbusu 319-100 (reg. F-GRHN) spol. Air France do Madridu, kde jsme přistáli v 15:45. V Madridu jsme měli cíleně delší pauzu pro případné komplikace, které ale naštěstí nenastaly. Z madridského letiště Barajas jsme odletěli tedy po 6 hodinové pauze v 22:14 v Airbusu A330-200 (reg. PT-MVG) spol. TAM Brazilian Airlines. V sedadlech letadla byly obrazovky s filmy, hudbou a hrami, takže o zábavu bylo během letu postaráno. Já jsem velkou část letu naštěstí prospal, takže pro mě let utekl celkem rychle. V Brazílii v Sao Paulo jsme přistáli po téměř 11 hodinovém letu v 9:02 našeho času (5:02 brazilského). Na další let jsme čekali 3,5 hodiny. Zajímavé bylo, že jsme do Limy pokračovali stejným letadlem jako do Sao Paulo, dokonce jsme měli i stejná místa. Ze Sao Paulo jsme odletěli v 8:42 brazilského času a v Limě jsme přistáli po 5 hodinovém letu 13:34 brazilského času (11:34 peruánského času, 18:34 našeho).

       

        Ještě v letadle během letu jsme vyplnili vstupní karty (dají se vyplnit i na letišti) a kartu pro celní kontrolu. Kdyby se vám stalo stejně jako nám, že dostanete papír ve španělštině, nezoufejte, na letišti vám dají formulář v anglickém jazyce. Po průchodu přes pasovou kontrolu a vyzvednutí kufrů následovala celní kontrola. Obsluze jsme odevzdali vyplněný papír a pak jsme každý museli zmáčknout tlačítko namátkové kontroly (nikdo z nás nepískal, takže nevím, co by se dělo, kdyby to zapískalo). V hale už na nás čekal objednaný odvoz, který nás za 25 USD odvezl do hotelu Kamana. Do hotelu jsme dorazili v 13:02 po půlhodinové jízdě. Na cestách jsme strávili tedy téměř 33 hodin.

       

2. Ubytování – hotel Kamana
Nahoru

        Hotel Kamana*** se nachází asi půl hodiny jízdy autem z letiště, v centru Limy (ulice Jr. Camaná 547). Cena za noc pro jednu osobu včetně snídaně byla 24 USD (asi 504 Kč). Platbu za hotel nelze provést kreditní kartou, ale pouze v hotovosti v amerických dolarech! Na pokoji byl LCD televizor, wi-fi připojení na internet zdarma a v našem případě nefunkční trezor. Místo klimatizace zde byl jeden ventilátor a v koupelně nebyly šampóny (pouze mýdlo). Některé elektrické zásuvky na hotelu jsou evropského typu bez zemnícího kolíku. K snídani bylo pouze pečivo, toasty, džem, míchaná vajíčka, čaj (káva) a džus.

       

3. Gastronomie
Nahoru

        Peruánská kuchyně je velmi rozmanitá. V Peru existuje více než 2500 registrovaných druhů polévek a více než 250 tradičních dezertů. Je zde i více než 2500 odrůd brambor, tomu se ale nelze divit, když právě brambory pocházejí z Peru. Z masa je nejčastější kuře (pollo, čti pojo), hovězí a lama, nechybí ani ryby a mořské plody. Peruánskou specialitou v Andských oblastech je pokrm z morčat (cuy, cobayo). Maso z morčete má nízké procento tuku (7,6%) a vysoké procento bílkovin (20,3%). Peruánci si morčecí maso dávají spíše jen výjimečně, ke slavnostnímu jídlu. Osobně jsem ho neochutnal, takže nemohu podat bližší informace. Typickými peruánskými jídly, jsou například anticuchos (masový špíz), ceviche (salát z mořských plodů) nebo pachamanca (maso marinované v kořeněné omáčce a pečené na horkých kamenech). Tradičním pouličním jídlem v Peru je Salchipapas (hranolky s uzeninou), jsou dobré a levné. My jsme na ně narazili po přesunu do Icy, kde jsem si je oblíbil.

       

        Peruánským národním nápojem je Inca Kola, která je od roku 1996 pod dohledem Coca-Coly, jež vlastní 49% Inca Koly. Inca Kola má zlatožlutou barvu a sladkou chuť. Hlavními přísadami je vůně z citrónové trávy a různé byliny z tropických oblastí Asie. Z alkoholických nápojů je nejznámějším nápojem pivo Cusqueňa (Cuzco).

        Dalším typickým nápojem pro Peru, hlavně pro je jeho vysokohorské oblasti, je čaj z koky (maté de coca). Prodej a spotřeba listů koky je v Peru legální. Koncentrace kokainu v listech koky je velmi nízká a tak při konzumaci čaje nebo žvýkání listů nedochází k závislosti. Konzumace produktů z koky zvyšuje vstřebávání kyslíku v krvi, a proto se používá v boji proti výškové nemoci, podpoře trávení a nadýmání. V oblastech s vyšší nadmořskou výškou je běžné, že na hotelech zdarma nabízejí čaj z listů koky. POZOR - koka je v Evropě vedená jako droga, proto je její dovoz nelegální! Nelze si dovézt ani sáčkový čaj, který je v Peru běžně k dostání, ani bonbóny z koky.

4. Doprava v Limě
Nahoru

        V Limě se dá nejlépe cestovat pěšky, pokud bydlíte v centru nebo taxi, které je zde levné. V Limě, ve východní části města, je také jedna linka metra se sedmi stanicemi (metro jsme nezkusili). Jezdí zde také autobusy, které jsme také k dopravě nevyužili. My jsme využívali pouze taxi a pěší chůzi, protože jsme bydleli blízko centra. Taxi je zde opravdu levné a o ceně se samozřejmě smlouvá a to vždy předem. Například za téměř 5 kilometrovou jízdu z hotelu Kamana na autobusové nádraží spol. Cruz del Sur jsme platili 10 SOL (asi 75 Kč). Za jízdu zpátky na náměstí Plaza San Martin (asi 4 kilometry) jsme platili také 10 SOL a to s cenou začínal na 30 SOL (asi 225 Kč). Cena taxi z náměstí Plaza San Martin na vodotrysky v parku Parque de la Reserva stojí 6 SOL (asi 45 Kč), ale dá se usmlouvat i za 5 SOL (asi 38 Kč).

5. Navštívená místa (památky)
Nahoru

Náměstí Plaza Mayor (Plaza de Armas) – náměstí Plaza Mayor se stalo „rodištěm“ města Limy, když 18. ledna 1535 španělský dobyvatel Francisco Pizzaro vyznačil špičkou meče do pouštního písku čtvercový obrys náměstí. Pizzaro si na náměstí nechal vystavět dvoupatrový dům, ve kterém byl o 6 let později zavražděn. Na jeho místě dnes stojí vládní palác. U vládního paláce je ve 12 hodin výměna stráží. Budete-li se dívat na vládní palác, tak vpravo v ulici Jirón Carabaya je nejstarší dochovaný dřevěný balkón v Limě ze 17. století. Dřevěné balkony jsou pro Limu charakteristickými znaky města a v centru je jich na tři stovky. Na náměstí má své sídlo i radnice a katedrála Lima.

       

Katedrála Lima – katedrála stojí přímo na náměstí Plaza Mayor a její stavba začala v roce 1535. Katedrála byla několikrát během své existence přestavěna a také poničená zemětřeseními, proto byly v roce 1751 do sloupů v katedrále zabudované dubové piloty, které odpružily celou stavbu. Také klenutý strop je ze dřeva, rákosu a sádry. V jedné z kaplí katedrály je hrob Francisca Pizzara, zakladatele Limy.

       

Pěší zóna Jirón de la Unión – je to jediná pěší zóna v Limě, která končí až na náměstí Plaza Mayor. Promenáda začíná na náměstí Plaza San Martin a vede přes pět bloků na nám. Plaza Mayor. Část ulice pro pěší je dlouhá více jak 600 metrů, ale samotná ulice má asi 1,5 kilometru. Ulice dříve sloužila aristokratům k setkávání a dnes již ztratila svůj aristokratický charakter a je plně komerčně zaměřená. Je zde obchod vedle obchodu.

   

Náměstí Plaza San Martin – náměstí bylo pojmenováno po José de San Martinovi, bojovníkovi za svobodu, kterého zde připomíná jezdecká socha. V roce 1988 bylo náměstí zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO.

       

Dům Palacio Torre Tagle – ulice Jirón Ucayali. Vila s růžovou fasádou a krásnými dřevěnými balkóny je považována za jednu z nejkrásnějších vil v Limě. Vila je z roku 1735 a byla domovem pokladníka španělské armády Marquése de Torre Tagle. Budovu dnes spravuje ministerstvo zahraničních věcí.

   

Klášter San Francisco – kostel Sv. Františka z Assisi byl v roce 1991 zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO. Nachází se v ulici Jr. Ancash nedaleko náměstí Plaza Mayor. Stavba kostela byla dokončena v roce 1774 a za svou existenci přežil i několik zemětřesení. Součástí kostela jsou i katakomby s kosterními ostatky od více než 70 000 lidí, prvních obyvatel Limy.

   

Kostel Santo Domingo – kostel se nachází nedaleko náměstí Plaza Mayor na rohu ulic Conde De Superunda a Jirón Camaná. Dominantou kostela je osmiboká 46 metrů vysoká věž, na které je vyhlídka pro veřejnost. Vstupné na věž je 5 SOL (asi 38 Kč) pro dospělé a 3 SOL (asi 23 Kč) pro studenty a 1 SOL (asi 8 Kč) pro školáky v doprovodu průvodce. Otevřeno je od 11:00 do 16:00.

       

Dům Osambela v ulici Conde De Superunda – dům Casa de Osambela stojí vedle kostela Santo Domingo v ulici Conde de Superunda. Dům na první pohled zaujme modrou barvou fasády a dřevěnými vyřezávanými balkóny, které jsou opravdu krásné. Dům byl postaven v letech 1803 – 1805.

   

Vodotrysky v parku de la Reserva – park se nachází u národního stadionu, asi 10 minut jízdy taxi z náměstí Plaza San Martin nebo 30 minut pěší chůze. Cena za taxi je 6 SOL (asi 46 Kč). Vstupné do parku je 4 SOL (asi 30 Kč). Vstupné zdarma mají děti do 4 let. Každý den i o svátcích je od 6:00 do 13:00 vstup do parku zdarma. Placený vstup je od středy do neděle a o svátcích od 15:00 do 22:30. Park se zavírá v 23:30.

Samotný park byl otevřen v roce 1929 a zabírá plochu 8 hektarů. V roce 2006 začala rekonstrukce parku za 13 miliónů USD, během které bylo postaveno 13 fontán. Park byl znovu slavnostně otevřen 26. července 2007. Všech 13 fontán je počítačově řízených, z nichž mnohé jsou interaktivní a všechny jsou v noci osvětlené a mají měnící se barevné schéma. Park byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako největší park s fontánami na světě. Proud vody u největší fontány s názvem „Kouzelná fontána“ (Fuente Mágica) dosahuje výšky více než 80 metrů. Další zajímavou fontánou je osvětlený 35 metrů dlouhý vodní tunel se 165 vodními tryskami, který si můžou návštěvníci projít.

       

Další fontánou, která stojí za zmínku je Fuente de la Fantasía (Fontána fantazie). Je to 120 metrů dlouhá a 20 metrů vysoká „tančící“ fontána. Vždy v 19:15, 20:15 a 21:30 je u této fontány asi 25 minutové laserové a světelné představení s hudbou. Pomocí trysek je voda rozprašovaná a na ní jsou následně promítány různá videa nebo laserové obrazce.

       

6. Počasí
Nahoru

        Lima se nachází v subtropickém pásu, ale díky Tichému oceánu je zde počasí chladnější než jinde v subtropech. Málokdy zde proto teplota klesne pod 12°C a nebo přesáhne 29°C. Léto je zde od prosince do dubna a zima od června do října. Lima je také jedno z nejsušších měst na světě, za rok zde spadne pouze pár milimetrů srážek. Déšť je pro mnohé místní obyvatele vzácný. Lima má také pouze 1284 hodin slunečního svitu ročně. Teplota vody oceánu je v průměru kolem 17-19°C. Během našeho pobytu byla teplota vzduchu okolo 27°C. Vlhkost nebyla nijak závratně vysoká, takže se dalo venku pohybovat bez problémů, aniž by se člověk potil.

7. Orientační ceny v Limě
Nahoru

        V Limě je na naše poměry relativně levně. Jídlo v restauraci se zde dá pořídit již okolo 8 SOL (asi 60 Kč). V době našeho pobytu byl 1 SOL asi 7,50 Kč.

Příklady cen:

Název zboží
Cena
Místo nákupu
Pohledy – sada 10 ks
10 SOL
Obchod u náměstí Plaza Mayor
Cheeseburger
3,20 SOL
McDonald´s
Večeře - menu
8,50 SOL
Čínská restaurace
Pepsi cola 500 ml
1,50 SOL
Stánek na ulici
Coca-Cola 500 ml
2 SOL
Stánek na ulici
Voda 625 ml
1,50 SOL
Stánek na ulici
Voda 2,5 l
2,50 SOL
Supermarket
Večeře - menu
7 SOL
Restaurace v ulici Jirón Camaná
Zmrzlina
od 1 SOL
Prodejci na kolech

8. Cesta z Limy do Icy
Nahoru

        Z Limy jsme pokračovali autobusem do města Ica. Lístky jsme měli objednané přes internet a v Limě jsme si je pouze vyzvedli v kanceláři autobusové společnosti Cruz del Sur, kam jsme si zajeli z hotelu taxi za 10 SOL (asi 75 Kč). Cena lístku byla 50 SOL (asi 375 Kč) za osobu včetně objednaného občerstvení cestou.

        Z hotelu jsme vyrazili v 7:00, po tom, co jsme nemohli sehnat taxi. Většina taxi, která projížděla kolem hotelu, nás nechtěla vzít, protože si mysleli, že pojedeme na letiště, když viděli zavazadla, ale když se dozvěděli, že jedeme pouze na autobusové nádraží, tak by to pro ně nebyl žádný kšeft. Nakonec nás jedno taxi odvezlo za 12 SOL (asi 90 Kč). Na autobusovém nádraží jsme u přepážky odevzdali kufry, které nám zvážili a dali nám od nich lístek (podobně jako na letišti), poté jsme u další přepážky ukázali pasy a lístky a mohli jsme nastoupit do autobusu. Místa jsme měli objednané v dolním patře u poschoďového autobusu. Z Limy z autobusového nádraží jsme odjeli v 7:36 a do města Ica jsme dojeli po non-stop jízdě ve 12:00. Jediným mínusem v autobuse byl velmi hlasitý film promítaný během jízdy.

       

Více fotografií naleznete v galerii

Mapa Limy - centrum (*.jpg 315 kB)
Příjezdová karta (*.jpg 455 kB)
Karta pro celní kontrolu (*.pdf 323 kB)
Mapa Parque de la Reserva - vodotrysky (*.jpg 376 kB)

Oficiální web Limy: www.munlima.gob.pe

Další užitečné odkazy:

ZPĚT